Las Vegas (Od zpravodajů Technet.cz) - Nejprve vám to možná bude znít směšně, potom logicky a užitečně a nakonec dost možná děsivě. Přichází internet věcí. Věcí, které o nás budou chtít vědět možná víc, než se nám bude líbit. I takové předpovědi zazněly první den veletrhu International CES v Las Vegas.

Představte si, že máte doma vytápění, které se umí chovat podle toho, jaké je a bude počasí. Tedy nejen podle toho, zda je právě teď venku deset pod nulou, ale i podle předpovědi, která říká, že za pár hodin se oteplí a zítra už bude zase pálit sluníčko.

Nebo jiný příklad.

Dnešní systémy automatického zavlažování nanejvýš poznají, že prší a pak logicky šetří vodu a nezavlažují. Ale co kdyby uměly vzít v potaz i předpověď počasí, která říká, že odpoledne vydatně sprchne. Za předpokladu, že budou umět následně vyhodnotit i skutečnost (tj. zda teplota stoupla nebo zda skutečně dostatečně pršelo), bude to znamenat značnou úsporu energie (vody, plynu, atd.) a tedy i peněz.

A teď od začátku.

Senzory všude, kam se podíváš

Podle Shawna Dubravaca, hlavního ekonoma organizace CEA (pořádající agentury veletrhu CES) právě zažíváme začátek éry internetu věcí, pro kterou je zásadní pět následujících pilířů:

1. Všudypřítomná výpočetní technika nahrazující současné analogové přístroje
2. Levná datová úložiště
3. Digitalizace analogového světa
4. Připojení (k internetu)
5. Senzorifikace všeho a všude.

Stručně řečeno, náš dosud povětšinou analogový svět se začíná digitalizovat. Jak si to představit? Jednoduše. Už jen „hloupý“ fitness náramek na počítání kroků, převádí dosud běžně nekvantifikovaný údaj do podoby, kdy jej může využít nejen samotný uživatel, ale i další osoby nebo aplikace. Jinými slovy, využíváme zdigitalizovaná data reálného světa pro další ovlivnění našeho fyzického (analogového) světa. Říká se tomu digitální zpětná vazba.

Příklad? Ten nejdivočejší uvedl sám Dubravac. Představte si propojení čtyř zařízení: digitálního termostatu (Nest), kamery snímající byt, chytrých hodinek a TV služby typu Netflix. Podle počtu lidí v místnosti, teploty v bytě, historie, preferencí a aktuálního stavu (nálady) hostitele (stres, uvolněnost, atd.) systém vybere a nabídne film, který se pro danou atmosféru hodí nejlépe.

Detekování nálady uživatele na základě různých měřitelných parametrů je vůbec jeden z nejčastěji zmiňovaných technologických oříšků k řešení. Hodnocení nálady v konkrétním daném okamžiku může být v budoucnu například jedním z parametrů, které budou přilepeny k fotografii, podobně jako třeba poloha podle GPS. Představte si pak to vyhledávání - najdi fotky, kde se cítím nejlépe. A to nemluvíme o marketingovém využití měření nálady.

Jiný a trochu děsivější příklad z nadcházející „doby senzorické“ může znít třeba takto: Vaše zdravotní pojišťovna zjistí z vašeho k internetu připojeného chytrého náramku, že se málo hýbete a tudíž vám hrozí některé nemoci více než ostatním. Zvýší vám proto cenu za pojištění.

Zní to jako sci-fi z románu 1984? Možná, zatím, ale tlak na digitalizaci zdravotnictví existuje a sami uživatelé (pojištěnci) jej většinou dobrovolně nepřímo podporují. Chytré náramky, hodinky a další zařízení, které dokáží sledovat nejen majitelovo zdraví patří aktuálně k rychle se prodávajícímu zboží. Zatím je vše v rovině zábavy, ale ... .

Celou řadu dat, která jsme v minulosti dokázali získat pouze s pomocí odborníků a na specializovaném pracovišti, nyní dokážeme měřit a vyhodnocovat dlouhodobě a podrobně doma. I kvůli pouhému zvážení tělesné hmotnosti musel člověk kdysi k doktorovi. Dnes běžně koupíte váhu, která všechny naměřené údaje o vás uchovává a lze je tedy kdykoliv využít v kontextu vašeho zdraví, životního stylu, stravovacích návyků a tak dále.

Surfař a podobně i snowboardista si mohou pomocí senzorů a mobilní aplikace změřit svou rychlost jízdy, výšku vln, náklony, přenášení váhy a další údaje a vše využít při dalším tréninku. Podobné systémy už dávno existují pro golfisty, tenisty nebo hráče baseballu. Stejně tak bude jednoduše možné diagnostikovat poruchu automobilu nebo třeba prázdnou ledničku.

Názornou ukázkou smyčky analog - digitál - analog je také 3D tisk. Na začátku je konkrétní skutečný objekt, jeho zdigitalizovaný výkres a následuje výtisk opět reálného předmětu.

IFTTT = If this then that

Dříve jsme s počítačem komunikovali skrze speciální programovací jazyky a prostředky, které byly srozumitelné pro stroje, nikoliv však pro obyčejného člověka (Kdo někdy viděl hromadu děrných štítků se zapsaným programem, ví o čem je řeč.) Postupně se naše komunikace s počítači stávala přirozenější. Přišla klávesnice, myš, první částečné rozpoznávání psaného písma... Nyní se dostáváme do fáze, kdy se stroje učí naší řeči, naší logice uvažování a učí se dokonce i předvídat, co asi po nich budeme chtít v následujících krocích.

Nastupuje systém IFTTT (if this then that - když platí toto, udělej tamto). Ve světě internetu věcí si ho můžete představit například takto: ve vašich chytrých hodinkách bude uložen recept s následujícím zněním „Pokud už jsem doma, zapni rádio a rozsviť v kuchyni.“ Podmíněno to může být denní dobou (v poledne není nutno svítit, večer nechci zapínat hudbu, atd.) Stejně tak si sám uživatel může v již existujícím jednoduchém systému IFTTT nastavit vlastní recepty na základě polohy, teploty, času, spuštění konkrétního programu nebo třeba příchodu e-mailu, atd.

S tím souvisí také nástup „osobního internetu“, který se v angličtině označuje jako „Internet of ME“. Na internetu dneška, na desktopu, všichni vyhledáváme a konzumujeme podobné informace. Mobilní internet je ovšem jiný. Když hledám přes mobil restauraci, velmi pravděpodobně to je nějaká v mém nejbližším okolí a protože nejsem vegetarian, měla by být velmi masová. To všechno o mě můj mobil (vyhledávač) samozřejmě ví a rovnou mi takové na základě těchto a dalších parametrů (denní doba, způsob dopravy atd.) nabídne.

Nesmíte lhát, nebo nebudu fungovat

Počítače v nejrůznějších chytrých zařízeních se zároveň učí předvídat naše chování a tedy i následné požadavky. Činí tak na základě sběru informací o našem dosavadním chování a na základě dat, která o sobě do systému přímo nebo nepřímo zadáme (datum narození, pohlaví, zájmy, nákupy, přátelé atd.). V angličtině se tomu říká predictive customization (prediktivní přizpůsobení). Když propojíte v takto fungujícím světě své služby například s Facebookem, kde v rozporu s realitou tvrdíte, že jste obdivovatelem rychlých aut, cestování, drahých šperků a stejků, nemůžete doufat, že budou fungovat správně. Jaké filmy vám asi nabídne vaše VOD půjčovna? Co bude stát v doporučení na příští nákup do vaší ledničky?

Nejjednodušeji si tuto „fičuru“ můžete vyzkoušet už teď, v Googlu stiskem tlačítka „I´m feeling lucky“. Ale prediktivní přizpůsobení ve světě internetu věcí a celkově ve spotřební elektronice bude právě o onom zmíněném automatickém zavlažování, které pozná, že nemá kropit trávník, protože se blíží vydatná bouřka. Sem patří onen chytrý termostat, který už ví, že když je doma víc lidí, má nastavit nižší teplotu, to je Netflix budoucnosti, který vám na základě vašeho momentálního rozpoložení, vašich zájmů a historie zhlédnutých videí nabídne film, který se vám zaručeně bude líbit. To je chytrý kartáček, který vás upozorní, že vždy ve středu si zuby čistíte málo, zřejmě proto, že chodíte pozdě z práce. Povede si totiž statistiku čištění a bude ve vaší digitální stopě pátrat po příčinách středeční anomálie. A tak můžeme pokračovat až k absolutně absurdním situacím. I ty totiž před výrobci a vynálezci výše zmíněných technologiích nyní vyvstávají.

Zásadní otázky totiž znějí: Co všechno z výše zmíněného lidé opravdu potřebují a chtějí? Budou ochotni nosit chytré náramky nebo jiná čidla? Které informace o sobě budou chtít sdílet a s kým? Za jakých okolností? Jak se všichni a všechno připojí k internetu?

Trh se drobí a zájmy uživatelů též. Uvést na trh technologii (výrobek), který by se masově rozšířil, jako kdysi například DVD, je téměř nemožné. Pak však logicky následuje úvaha o ekonomické rentabilitě dané technologie nebo výrobku. Jen pro představu, podle údajů Steva Koeniga, který má jako hlavní analytik statistiky v agentuře CEA na starosti, vlastní DVD přehrávač v USA celých 95 % domácností. Oproti tomu chytrý telefon má „jen“ 58 % amerických domácností a Blu-ray přehrávač dokonce jen 31 % domovů.

Zdroj: http://technet.idnes.cz/ces-2015-internet-veci-iot-0sv-/sw_internet.aspx?c=A150105_000735_sw_internet_kuz